Výběr duchovní poesie z roku 1986, kdy jsem měl 18 let ze sbírky "Láska z hvězd".
Život 18 – letého (1986).
Jako rozpálené stráně,
jako obzor se zapadajícím sluncem,
večerní ticho pod klenbou jeskyně
a ranní vstávání pod modrým nebem.
Všechnu černost smývat u zpovědnice
pro krásný pocit potom před oltářem,
kopat a hledat střípek na lopatce,
či vidět motýla nad květem.
VENI SANCTE SPIRITUS (1986)
Kráčíš životem poutníku, spočiň však
a ponoř se do západu slunce,
v záři červánku najednou hledíš
kolem sebe z ptačí pespektivy.
Snad pocit blížící se tmy,
snad nepokoj myšlenek,
neslyšitelnost vysloveného
tě nutí vstříc pohledu hvězdě
v úsvitu dějin.
Tvůj život je krátký
než abys plně pochopil,
krása je pomíjivá
v plejádách času,
štěstí ohraničené
zlomkem okamžiku.
Přesto nacházíš na každém nároží
jasně znějící žulový kámen
s deseti vyrytými slovy,
chladně zní a upomíná.
Upomíná dnes stejně jako v subborealu,
je tichý, ale tím že mlčí – křičí
a k tomu zvony lásky zní
v předzvěsti apokalypsy.
Tak již procitni poutníku,
vždyť slunce vychází, je nový den,
ty prospal jsi celou noc,
ale nyní věz, máš-li oči
a máš-li uši slyš kazatelova slova:
„Nejvyšší čas začít.“
Odpověď (1986)
Ticho v prostorách chrámu,
dlouho nepoznal,
on totiž chodil podle těla svého
a ničeho jiného nechápal.
V myšlení měl zmatek,
byl neznalý zákona,
životem šel jak bludný kámen
unášený ledovcem neznámo kam.
Tehdy poprvé vzal knihu,
duch prolétl cizí slova
a najednou ustal jeho chlad,
ano, dostal velký dar: Genesi rozuměl.
Rozvzpomínání (1986)
Snáší se soumrak, přichází déšť,
vítr se honí v korunách stromů
a zář ohně zaniká kvůli tomu,
jen já zde sedím s hrudí ponořenou ve vodní tříšť.
V rukou knihu, čtu v ní slova,
chci je totiž všechna znát,
co se mnou se děje ? - já začínám se ptát,
když můj zrak upoutají evangelia Kristova.
Život podle svědomí (1986)
Již dvakrát dospělý,
přec se tak necítím,
k té dojdeš i opilý,
ale dospělý jsi až s vlastním vědomím.
Můžeš být jak Metuzalém stár,
přesto jsi neopustil dětinské věci,
celý život by sis chtěl hrát
a jen smrt tě děsí.
Snad s posledním výdechem
poznáš že nebylo účelem si hrát,
ale žes celý život ses měl ptát,
hledat a podle poznání žít.
Nestačí jen slova,
ale i činy.
Proto tak málo lidí je dospělých,
kteří vědí kam chtějí jít.
Já chválu od lidí nepřijímám,
zdejší slávou pohrdám
svou minci s emblémem královským odevzdám
a za Pánem půjdu dál.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
