Bezdomoví.
Já sám jsem v bezdomoví žil, nebyl jsem však bezdomovec. Byl jsem spíše potulný mnich, někdo jako Buddha, František z Assisi, i Ježíš žil v bezdomoví. Žil jsem tedy z lidské dobrotivosti. Nikdy jsem však nikomu neřekl o peníze, nežebral jsem, neobtěžoval jsem nikoho na ulici, neboť jsem měl jinou filozofii než dnešní žebráci. Já jsem jen hrál u kostela na flétnu a vše pro živobytí jsem tak získal. Měl jsem se poměrně dobře, musel jsem však žít prostě, pokorně a šetrně. Dnešním bezdomovcům vytýkám, že útočí s žádostí o peníze na lidi na ulici, vyčítám jím tedy jistou chtívost po penězích. Nejsou mnohdy spokojeni co jim nabízím dobrovolně za almužnu a chtějí stále víc peněz. Takové osoby radím příliš nepodporovat, neboť to nejsou ti praví bezdomovci. Vy podporujte ty pravé žebráky, poznáte je tak že žebrají o almužnu někde u kostelů, jsou to tedy pohádkové bytosti. Mnozí duchovní lidé z vlastního přesvědčení dobrovolně opustili tento svět, rozdali svůj majetek chudým a zcela nemajetní odešli do bezdomoví. Já k ním cítím úctu a obdiv. Velice rád bych tyto svaté bezdomovce viděl na ulicích u nás v Brně. Většina současných bezdomovců jsou však závislí na alkoholu, na drogách ap., a proto je podporujte jen opatrně a s mírou. Domnívám se, že tento společenský problém s lidmi na okraji společnosti musí umět velkodušně vyřešit tato demokratická společnost. Měli by mít alespoň to nejnutnější k životu. Stačila by k tomu podle mne pronajatá velká tělocvična, v níž by mohli bezdomovci spolu komunitně přežívat. Tak to je námět na zamyšlení pro zodpovědné osoby. Já dnes finančně podporuji Armádu spásy za to, že podporuje na jejich cestě tyto nejzranitelnější osoby v bezdomoví ve jménu Ježíšovy milosrdné lásky. Myslím si, že ty roky co jsem v plné fyzické síle a zbožnosti prožil jako poustevník v bezdomoví, patří k nejsvobodnějším v mém životě. Nyní mám již ášram a na život v bezdomoví ve stáří již nepomýšlím. Žil jsem tedy jako František z Assisi z Boží Milosti, poznal jsem z vlastní zkušenosti přednosti i úskalí takovéto cesty, která je velice obtížná, nikoli nerealizovatelná v 21. století. Boží Milost mne stále vedla a doprovázela. Za své bezdomovectví se tedy nestydím. Opravdu jsem byl velice šťastný a svobodný. Kdybych se někdy ocitl v nějaké bezvýchodné situaci, tak bych znovu oblékl kutnu sv. Františka z Assisi a dožil v ní svůj život svobodně na ulici. Bezdomoví je velice svobodná cesta životem.
|
