Čeští mistři a mystikové.
Za největšího českého mystika a jogína je považován tradičně Eduard Tomáš, který žil v manželství s významnou českou mystičkou Mílou Tomášovou. Oba ve stáří vystoupili se svou duchovní naukou, nejen prostřednicvím knih, ale i veřejně a doslova ihned zazářili jako supernova, mimo jiné proto že ukázali prostému lidu duchovnost na diskutabilní úrovni vztahu muže a ženy. Eduard byl tedy hospodář z hlediska jógové filozofie. Tím velmi mnoho lidí přivedli k českému pojetí jógy a mystiky, kterou představoval též František Drtikol, Květoslav Minařík, Karel Weinfurter, Jiří Vacek a další, kteří již byli známi jen užšímu publiku. Já však za největšího českého mystika a Mistra považuji dnes opomíjeného parapsychologa, zakladatele moderní psychotroniky, Břetislava Kafku. Kafka předložil důkaz značného pokroku na cestě mystiky, neboť zcela jistě měl zvláštní, doslova zázračné Kristovské schopnosti a vnitřní síly, jako jasnovidnost, telepatie, sílu autosugesce a sugesce ap. Já křesťanovi Břetislavu Kafkovi tyto zvláštní síly od Boha plně důvěřuji. Prostě si mne
získal hned po přečtení prvních řádků jeho nejvýznamnější knihy "Nové základy experimentální psychologie", která se ke mě řízením osudu dostala již za socialismu, v roce 1986, kdy jsem měl 18 let, ačkoli byla tou dobou jistě na indexu totalitního režimu. Dokonce jsem se tehdy podle této knihy pokoušel sám experimentovat, například na ochranu před svými nepřáteli, které jsem měl mezi jeskyňáři. Ale jeho zajisté zasvěcené rady, ověřené jeho vlastní zkušeností se mi nakonec jevily jako příliš magické, a proto jsem podle nich přestal praktikovat. Až mnohem později jsem si svou vlastní hlubokou zkušeností ověřil a uvědomil pravdivost Kafkových názorů a informací. Tak nejvýznamnější český Mistr je dle mého úsudku Břetislav Kafka, kterého již od mládí uctívám pro jeho milující povahu a nadpřirozené schopnosti jako svého neformálního českého mistra duchovních nauk. Co se týká Eduarda Tomáše, jeho knihy jsem příliš nestudoval, ale měl jsem je v rukách, jevili se mi totiž pro mé potřeby kostrbatě napsané, ale mohu se mílit. Méně jsem jim rozuměl a nedokázal přečíst až do konce, i když rozhodně obsahují skutečné šperky a drahokamy pokladu jeho duchovního poznání. Eduardu Tomášovi jakož i ostatním mystikům a mistrům konce 20. století ale vytýkám, že téměř ignorovali největšího mystika a Mistra, i když původem z Indie, který působil zde v České republice Paramhase svámího Mahéšvaránandu, mého Mistra. Opravdu mne udivuje, že nikdo z těchto takzvaných mistrů - pokud vím - nenavštívil Svámijiho satsang, ani mu nepřišli vyjádřit svoji úctu, vděk za to že tu je, prostě složit pránam k jeho svatým lotosovým nohám. Že by špatné rozlišování? U Eduarda Tomáše jsem vyčetl neadresovanou výtku o "prodavači manter". Nevím co tím myslel. To mne nabádá u těchto takzvaných českých mistrů k ostražitosti. O Eduardově ženě Míle Tomášové se vyjadřovat vůbec nebudu. Udivuje mne, že se tato nepochybně pokročilá duše živila masem a že skutečné nezpochybnitelné Mistry indické nazývala jen svými "bratry". S tímto oslovování svatých osobností já rozhodně nesouhlasím. Nebyli si jistě rovní, jakkoli atmá je teoreticky v žebrákovi a světci Jedno jediné. Třetím mistrem, který se zrodil v České republice byl fotograf Fráňa Drtikol, jogín a buddhista se zkušeností s Osvícením. Jako o Osvíceném o něm s úctou mluvil na satsangu sám Svámiji Mahéšvaránanda. Takže o Drtikolově samádhí nepochybuji. Slyšel jsem však, že rovněž navazoval vztahy s ženskými protějšky. Tím je mi jeho osvícení méně srozumitelné a je mi hůře stravitelný. Knihy o něm jsem z těchto důvodů příliš nestudoval, ale působily na mne hlubokým dojmem. Potom je tu samozřejmě brutální celibátník, asketa disponující okultními silami Květoslav Minařík, který se považoval za vtělení tibeských nauk. Později se však - to bylo ale za Bohu nepřátelského socialismu - oženil, čímž sešel samozřejmě níž, údajně proto aby udržel kontakt se světem a mohl předávat svou nauku. Důvěřuji Minaříkovi, Kéčarovi poutníkovi na obloze. Samostatnou kapitolou však je Jiří Vacek, považující se za velkého mistra a učitele českého národa prostřednictvím nesčetných laciných knih. Útočil v nich prakticky na každého mistra v České republice, například na Eduarda Tomáše či Mílu Tomášovou - a to již po jejich smrti. Rovněž Drtikol mu nevoněl pro jeho členství v Komunistické straně Československa, které bylo za socialismu ale srozumitelné, i když naivní. Vacek zaútočil dokonce i na tibetského Dalajlámu, kterému považoval za zakukleného komunistu. Z těchto všech důvodů mu bylo jeho kritiky z řad Tomášovců naznačováno, že trpí duševní nemocí, víte jakou. Vackovy velmi četné knihy jsou nazvané jako "nejvyšší jóga a mystika", aniž by této úrovně ale dosahovaly.Měl jsem jeho knihy poměrně často v rukách, ale pokaždé mi "něco" zabránilo se do nich začíst. Omlouvám se zde Jiřímu Vackovi, který je již rovněž po smrti, za tento svůj posudek jeho knih. Jinými slovy pokoušel jsem se v nich najít ty drahokamy a šperky, které jsem jinak viděl v knihách Eduarda Tomáše, ale marně. Tak takhle je to z mého duchovního pohledu s českými mistry. Ještě zbývá zmínit Karla Weinfurtera, ale ten byl spíše okultista, a proto v jeho knihách poněkud straší. Ale měl zvláštní dar psát, proto jsou jeho knihy i dnes čtivé a mne svého času poměrně silně zaujaly. Weinfurter byl mezi prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
