Dědeček.
Můj dědeček byl normální, středně zapálený katolík, který se denně - zejména po smrti babičky - modlil k Panně Marii a před spaním přečítal mariologickou duchovní literaturu. Nikoho by nenapadlo, že tento dědeček může být nebezpečný z hlediska naší vlastní osobní duchovní cesty, v mém případě radikálního obrácení k Ježíši a jeho následování mimo vliv rodiny. Tento dědeček na to šel velmi rafinovaně, v podstatě negativní psychologickou metodou. Mou maminku například již v mém dětství instruoval k tomu, že je nutné mi pořád do nekonečna opakovat pro mou duši nebezpečné sugesce. Například při každé příležitosti se mne, nevím proč, stále dotazoval: "Kdy už budeš normální? Kdy už z toho vyrosteš? Musíš myslet na budoucnost! Podívej, rodiče tě potřebují ve firmě. Musíš převzít zodpovědnost za své rodiče."
Každopádně mě tím vnitřně pořád zraňoval doslova při každé příležitosti, kdy jsme se potkali. Z tohoto důvodu jsem ho přestal navštěvovat. Můj dědeček byl však stále rafinovanější. Začal vůči mě vystřelovat své tzv. "střelné modlitby", kterými ukládal do mého podvědomí informace formou vnuknutí, abych ho navštívil a on mne mohl znovu infikovat, na čemž byl již psychicky závislý. Nevím jak to dopadlo s dědečkem po duchovní stránce, faktem však je, že jsem stál u něho když umíral a do ucha jsem mu šeptal pro změnu já, aby se už jenom modlil Otče náš a od svých příbuzných se již odpoutal. Dědeček tedy škodil svým bližním přehnanou starostlivostí o své potomky, které předtím ale poškodil. Byl to dědečkův začarovaný kruh. Nejvíc uškodil mé mamince, která se proto nekarmicky vdala s karmicky nežádoucím mužem z nižší kasty, mým otcem. S ním měla tři syny a za velkých, prakticky každodenních hádek v důsledku zkratujících energií, se duševně poškodila. Dnes má maminka po smrti svého muže proto trpí tím co nazývá depresí. Mí příbuzní však byli na pohled zajisté vzorní katolíci, pravidelní účastnící nedělních bohoslužeb v kostele v Troubsku. Ve skutečnosti byli zcela normální, jak je to rafinované. Tento příběh o dědečkovi je o tom, jak jsou nám a naší duši a cestě za Bohem, nebezpeční naší vlastní pokrevní příbuzní. Můj děděček si to vůbec nepřipouštěl a nikdy nepřiznal, i když jsem mu to vysvětloval, nakolik ho to ovládalo, toto zlo, které vidí jen mystikové a zřeci. Proto i proto Ježíš nabádal, že je třeba na radikální cestě za Ním opustit dokonce i světské příbuzné, což jsem taky tak vždycky cítil. Můj dědeček byl tedy v podstatě jen takový obyčejný dědeček, černý mág s propracovanou, negativně zneužitou psychologicko - náboženskou metodou, jak ovládat pro své potřeby ostatní členy rodiny a méně vyspělé duše. Zamyslete se prosím nad svým vztahem ke svým dětem. Jsou to synové a dcery vlastní touhy po Bohu a vy nemáte žádné právo jím stát v cestě.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
