Ekologie podle poustevníka.
Málo se ví, že já poustevník, jsem byl kdysi v 90. letech 20. století na začátku své duchovní cesty k Bohu zaměstnán jako učitel dětí ekologické výchovy. Bylo to na Středisku ekologické výchovy a etiky Rýchory v Krkonoších. K ekologii jako františkánující poustevník mám tedy samořejmě velice kladný a pozitivní vztah. Proto nemohu souhlasit jak se ekologie v předzvěsti globální ekologické krize, k níž směřuje tento svět, zneužívá k útisku srdce nás svobodomyslných lidí. Opravdu zneužívají své kompetence a zákony a já vytýkám ochráncům přírody útisk zálesáků, tuláků a trampů a samozřejmě i mne poustevníka, například za v jádru neškodný tradiční ohýnek někde v jeskyni. Opravdu si všímají především sekundárních problémů a na nich si dělají sebereklamu jací jsou velcí ochránci přírody. Přitom opravdu primární problémy v podstatě neřeší, neboť ze strany zákonů této zkažené, neduchovní, Bohu odcizené společnosti, jsou umožněny. Zde mám na mysli například zabíjení zvěře ve volné přírodě vrahy zvěře, lesáky, katastroficky přehnanou těžbu stromů, tímiž kazisvěty, dále těžbu vápence v CHKO Moravský kras soukromými kamenožrouty atd. Nám zálesákům a milovníkům zdejší přírody nepovolují nejen oheň, bez něhož je život v lesích neobyčejně svízelný ba nemožný (což oni dobře ví!), ale nepovolují ani pouhý stan, přístřešek či maringotku, jako nezbytných prostředků k modlitbě a meditaci v osamění přírody u mne poustevníka, což vnímám jako zneužívání zákonů této společnosti proti duši poustevníka, který chce žít především jen osamění přírody a měl by být přece zvlášť chráněný jako kulturní a duchovní dědictví tohoto národa. Z těchto důvodů se s profesionálními strážci a ochránci přírody, jakož i lesníky míjíme v pohledu na ochranu přírody. Myslím si, že mne v Moravském krasu utiskují a už jsem proto kvůli tomuto útisku na protest na čas opustil demonstrativně Moravský kras. Ochránci přírody jsou jistě něco pozitivního v lidské společnosti, ale trpí proto pocitem vlastní výlučnosti, jako by byli již osvícení při pohledu na přírodu a na její děje, což si já ale nemyslím, i když na státní úrovni bezpochyby bezvadně plní svojí funci. Opravdu ochránci přírody nesou na rukách krev nevině zabíjených tvorů, za což jsou z moci svých razítek zcela jistě zodpovědni. Já sám se jako zkušený zálesák a lesní poustevník považuji za alternativního krajinného ekologa, například tím že jsem se stal již dávno vegetariánem, abych se nemusel podílet na zabíjení živých tvorů. Já sám jako poustevník však nemohu vůbec nic změnit, neboť nemám žádné kompetence a jsem odevšad kde bych mohl být ještě něčím užitečný vypuzovaný a vyháněný, například z pozemků Školního lesního podniku Křtiny. Až ona ekologická krize, ke které směřuji tento svět dolehne a která vše v této společnosti vyhrotí do extrému, tehdy si někdo možná vzpomene na můj varovný hlas v roce 2025. Bojím se o osud demokracie. Nechci aby začala nějaká nová totalita ve jménu falešně pojaté ekologie a ochrany přírody, k níž spatřuji latentní trendy již v dnešní době, viz například neradostná psedokauza trampských tábořišť v CHKO Kokořínsko, která pod vlivem ekologických fanatiků hrozí přerůst v celonárodní problém boje s trampingem, který přece má v této republice již předkomunistické kořeny. Komu duševně zdravému mohou vadit osamělé trampské osady? Rozhodně k tomu nebudu tolerantně mlčet! Ze všeho nejdřív tedy musí přestat zabíjení zvěře a dále opravdu přehnané kácení stromů pro zisk do něčí kapsy a též musí zcela přestat popotahováním tradičních lesních společenstev, zejména trampů a nás poustevníků. Jinak přeji každému na své úrovni vědomí vše dobré. Naslouchejte dál poustevníkovu hlasu.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
