Duchovní zkušenosti na poustevně v poušti v ášramu Jadan v Indii.
Na přelomu let 2007 až 2008 jsem byl poprvé na osobní pozvání mého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandy na védských studiích v jeho ášramu Jadan ve státě Radžasthan ve střední Indii. Jednalo se o pobyt zdarma na principu intenzivní karmajógy, tedy práce pro ášram.
Svámijiho pozvání bylo písemně vystaveno na 5 let, ale já jsem kvůli povinnému přerušení pobytu v Indii v důsledku svého půlročního víza vydržel v ášramu při opravdu tvrdé práci jen půl roku. Celou tu dobu jsem jako profesionální kameník vyškolený kamenickému řemeslu na horský cestách v Krkonoších, stavěl kamenný okruh okolo rozlehlé rájské zahrady uvnitř ášramu. Byl jsem z té práce vysílený a často jsem z ni odbíhal do kanceláře připojovat se na internet, abych zjistil co se děje za mé nepřítomnosti na mých speleologických pracovištích na Habrůvecké plošině v Moravském krasu. Ale tuto kamenickou práci jsem přesto dokončil ve výborné kvalitě (alespoň doufám), za což mi Svámiji poděkoval a věnoval dva opravdu mimořádné dary. Ten první dar byla slaměná tradiční védská jógová poustevna na osamělém místě "v poušti" na dohled od kolosálního Óm ášramu, na místě kam nikdo nechodil. V Óm ášramu, který se tehdy ještě stavěl, mne Svámiji ubytovat nechtěl, neboť dobře rozumí mé poustevnické duši a tímto svým darem poustevny mou cestu poustevníka v podstatě v ášramu uzákonil a legalizoval, což byl v té době nikdy nevídaný a neslýchaný Svámijiho počin. Udivovalo mne, že mi Svámiji důvěřuje a ponechává osamoceného v poušti mezi hady a štíry. Já sám jsem mu byl za tento dar mimořádně vděčný, přestože poustevny jsem příliš nevyužil v důsledku mého předčasného odletu do Evropy. Současně jsem byl poněkud zklamaný, neboť jsem vnitřně očekával zázračné zjevení Maháprabhudžiho a jeho odpuštění mých karem, které mne tehdy opravdu zle sužovaly. To se ale tehdy ještě nestalo a i proto jsem nakonec dobrovolně odcestoval do Assisi v Itálii, za svatým Františkem z Assisi. Ten druhý dar byl neméně pozoruhodný, alespoň z mého subjektivního hlediska. Jednou jsem totiž v ášramu při práci s bolestí vnitřně neslyšně vykřikl k Bohu svou prosbu o amulet. Tento neslyšný výkřik, který vyšel spontánně - nevím od koho - z hloubi duše nikdo nemohl slyšet. Přesto se to Svámiji dozvěděl a krátce nato mi takový amulet osobně věnoval!!! Tak jsem s jistotou poznal, že je absolutně jasnozřivý a že ví co se odehrává v srdcích a myslích bhaktů v ášramu, že ví o mě všechno a snaží se mi vyhovět. Tímto amuletem bylo "obyčejné" svítící plastové srdce na baterky, které mi pověsil na krk, když předtím viselo na Svámijiho hrudi. Cítil jsem, že je to symbolický mystický dar. Dodnes na to své překvapení nad Svámijiho jasnozřivostí vzpomínám s opravdovým úžasem.
Třetí mimořádnou zkušeností z jadanského ášramu bylo, že mi dali od začátku pocítit, že jsem pro ně vznešená návštěva, i když já sám jsem se tak pro svá vnitřní trápení rozhodně vůbec necítil. Ale dali mi například symbolickou speciální vznešenou brahmánskou karmajógu, spočívající v tom, že jsem čistil chrámové liturgické předměty, například zvon a podobně. Dále mne pozvali k úklidu nejsvětějšího místa v ášramu, místnosti v níž žil sám Holygurudži, Mistr mého Mistra Paramhans svámí Madhávananda, autor svaté knihy Jógy v denním životě "Lila Amrit" o životě Maháprabudžího, jehož byl zase on oddaným žákem. Nebo mne mladý svámí, který si mne vzal na zodpovědnost pozval sloužit bohoslužby v Šivově chrámku. Při tomto obřadu jsem mohl dokonce být s ním uvnitř Šiva Templu, zatímco ostatní bhaktové zůstávali přihlížet jen z venčí.
Mám na ášram Jadan tedy velice pozoruhodné pozitivní vzpomínky a je škoda, že nebylo v mé karmické situaci možné, abych tam vydržel celých pět let, na které mne Svámiji do ášramu pozval s mnou tušenou předzvěstí, že bych se pak mohl stát svámí, což bylo již tehdy dlouho mé tajné přání. Místo toho jsem se vypravil zpět do České republiky, do Moravského krasu, kde na mne čekaly jen samé velké problémy a nezměrně bolestivé a útrpné ukrutné události ze strany mých spolubližních. Ale o tom zde již psát nechci. Jednou to možná ozřejmím v samostatné detailní monografii o své duchovní cestě. Každopádně, kdybych tehdy nedezertoval z Jadanu, mohl jsem se všem těmto negativním událostem ve svém životě vyhnout. Dodnes však ničeho nelituji, neboť jsem následoval volání svého srdce.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
