Kung fu.
Kdysi v raném dětství a jinošství jsem měl utkvělou představu, že bych měl cvičit bojová umění a taky začít meditovat. To bylo na počátku 90. let 20. století. Proto jsem nejdříve začal okolo 18 let s karate u něhož jsem vydržel tři roky. Od té doby mám drtící pěst na úrovni žlutého pásku. Souhrou okolností v naší rodné vesnici Bosonohy žil mladší tajemný chlapec jménem Petr Špaček, který si od dětství pohrával s myšlenkou, že je inkarnovaný mistr, což je u dítěte zajisté značně pozoruhodná myšlenka a názor na sebe. Ten byl již ve svém mládí velmi zkušený a dovedný v kung fu, pro což měl zajisté taky velice tajemné učitele. Proto jsem k němu byl přiveden s prosbou aby mne kung fu začal vyučovat. Tak jsme za nocí běhali v černých kimonech po lesích a polích v okolí naší vesnice ozbrojeni ostře nabroušenými ninja katanami a nacvičovali ninjovské útoky na opuštěné domy. Taky jsme jako ninjové prolézali temné útroby opuštěné bosonožské cihelny a plazili jsme se po jejich krovech. Takové jsem měl romantické bojové mládí já. Zůčastnil jsem se těchto Petrových neformálních tréningů bosonožského Šaolinu, které probíhaly v přírodě, jichž se zůčastňovali i další chlapci z naší rodné vísky: Patrick Bárta a Martin Böhm, ale po čase jsem toho zanechal. Neměl jsem totiž pro bojová umění, jakkoli mne velice zajímala, potřebný zápal a opravdu bojového ducha. Dnes už vím, že to byla pozitivní karma, která mne ochraňovala před trnitou cestou fyzického bojovníka, zatímco já jsem od dětství byl především jogín. Stále jsem však s Petrem Špačkem udržoval kontakt, neboť na duchovní cestě to dotáhl asi dál než já, protože se mu dokonce zjevil neviditelný Mistr dle jeho slov někdo na úrovni Ježíše, snad prý Babádží z Himaláje. Protože měl zcela jistě tento daršan, byl jasnozřivý a ovládal čtení myšlenek, musel být opravdu duchovně pokročilá osoba. V pozdějším věku se z něj však stal bohužel pověstný sukničkář, který měl u žen velký úspěch a měl jich ohromné množství, protože je pohledný, aniž zanechal u piva svého mistrování a pojídání masitých stejků v hospodském zařízení. On tam však údajně nosil lidem Světlo, jako svoji karmajógu. Byla to tedy veskrze špatně pochopená služba bližním, opakuji v hospodě. Velice mne zraňoval svými energiemi a rušil svými energiemi mé sjednocení s Bohem slovy že mistruju, odejímal mi tedy pozitivní karmu získanou u svámího Mahéšvaránandy. Taky se domníval, že mu údajně beru jeho energii, na což byl velmi citlivý.
Já jsem si s ním chtěl však jen jako kamarád normálně povykládat - prostě byl na energie nějak přecitlivělý. Tak jsem ho po tomto upozornění přestal navštěvovat. Dejte si pozor na samozvané mistry, pokud neudržují řádný vztah na principu žáka a mistra se skutečným žijícím Světcem - Mistrem, jako je například Paramhans svámí Mahéšvaránanda, jehož Petr přes má pozvání z neznámých příčin dodnes odmítá navštívit uznávajíce jako vtělení pro Evropu a Českou republiku, Krista Pána. Přesto mu nosím různé Svámijiho knihy a fotografie, které jako správný ninjutsu pokládám tajně o půlnoci nespatřen před dveře jeho domu v Bosonohách, kde si je Petr vyzvedává. Jsem jenom nástroj těchto karem a nic od nich neočekávám. Je to opravdu jen na zamyšlení. Později jsem se kung fu pokoušel ještě jednou studovat u renomovaného sifu Pavla Kaly z Brna, ale opět bez úspěchu. Po úrazu při cvičení jsem kung fu musel brzy opět zanechat.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
