Osvícení.
Nevím jestli jsem zažil osvícení v tomto životě, ale každopádně jsem zažil transcendentální stav vědomí, který se osvícení velmi podobá. Mé srdce totiž prudce vzplálo Vesmírnou Láskou a já jsem zlo přemohl láskou. Tak Ježíš do mé hrudi vložil své ohnivé srdce. Poznal jsem tajemství světců, že Láska je nejvyšší silou, jíž drží tento svět a vesmír pohromadě, že Bůh je Láskou a Láska je Bůh.
Toto spontánní uvědomění v srdci a ve vědomí jsem opravdu velmi hluboce realizoval a zažil. Potom již v tomto světě a vesmíru nebylo nic jako dřív a abych přežil sílu nového Poznání, musel jsem se radikálně změnit a zcela přehodnotit svůj dosavadní život obyčejného jeskyňáře. Starý život se proměnil v prach a nic mi z něho již nedávalo hlubší smysl, a proto jsem se musel naučit doslova, nikoli jen lyricky, ale i epicky žít jako Skutečný Bojovník Boží. Tak jsem se dostal k vegetariánství, józe, mantře atd. což mi začalo dávat onen velmi hluboký smysl a začal jsem proto hledat žijícího Mistra, který by mi rozuměl a požehnal mi. Jako Ježíš byl pro požehnání u sv. Jana Křtitele, tak i já jsem byl k Mistrovi vnitřně vedený. Zpočátku mne to dovedlo jen do obyčejného kostela sv. Jakuba v Brně, kde jsem očekával ve své vizi setkání se svým Mistrem. Ale byl jsem zklamán, neboť Mistr v kostele nebyl. Byl jsem plný energie, byl jsem doslova přetlakován vnitřní silou a mohl jsem tuto sílu a energii komukoli předávat. Tak jsem žehnal jen lidem na ulici a nechal se vést Láskou. Svého Mistra jsem nakonec skutečně potkal, ale až o půl roku později v létě 1996 v ášramu ve Střílkách. Ano, tento můj vysněný Mistr byl Paramhans svámí Mahéšvaránanda a od té doby jsem jeho oddaným žákem. U jeho nohou jsem ztratil všechny pochyby.
Při mantra díkše Mistr prohlásil víceúrovňově, že Ví Kdo Jsme, ale že nám to neprozradí, že chce abychom si na to přišli sami. Já jsem totiž měl na něj nachystánu skrytou otázku, kterou jsem nevyslovil ani nahlas: "Kdo jsem Mistře?" Později jsem se dočetl ve Svámijiho knize, že ti žáci kteří mají na Mistra právě tuto otázku, se stávají nejlepší a nejoddanější ze všech jeho žáků.
Svámiji vyučoval zcela jiným způsobem, než mě známí kněží.
Poznal jsem totiž, že nám nevědomým vyučuje ve skutečnosti o zákonech vesmíru a světa za Branou Lásky, z něhož jsem se zbloudilý a zděšený právě vrátil. Tak se můj vnitřní stav u Svámijiho nohou stabilizoval, propad energie byl zastaven a Mistr naplnil mou anahátu novou nadějí a novou Láskou. Nikdy víc jsem tento dramatický stav vědomí Vesmírné Lásky již nezažil, pokračuji k němu však přirozeně vlastním každodenním mravenčím úsilím, cvičením jógy, mantrou a meditací. Žiji svůj pohodový život již bez extrémních výkyvů svých duchovních energií, k čemuž došlo v důsledku vzplanutí anaháty a tím i probuzení kundalini, jak dnes vím ze své meditace sebezpytování. Věřím, že do těchto tajemných a záhadných vnitřních prožitků znovu bezpečnou cestou proniknu a vrátím se. Proto dnes žiji jen jako nic neznamenající poustevník osamoceným introspektivním životem. Zcela jiný transendentální stav vědomí jsem zažil při svém malém védském obřadu při příležitosti druhého výročí od své sanjás díkši - vysvěcení za mnicha - dne 23. července 2023 u védského ohniště Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách. Té noci jsem realizoval napojení na své Vyšší Božské Já svého Mistra Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy na nirguně. Od té doby jsem jím stále vedený často nepochopitelným, ale velice moudrým způsobem, který nepostrádá humor a Vesmírný smích. Děkuji Višvagurudžímu za tuto zvláštní Milost Jeho Kosmického Vědomí a Vesmírného Srdce. Tak jsem se stal nad vší pochybnost mystikem a jogínem v pravém smyslu slova. Stále setrvávám v osamění a jsem v harmonii, spokojený a šťastný. Myslím si, že to byl nějaký druh samádhí, nejdříve z Milosti Ježíše, později z Milosti Višvagurudžího Mahéšvaránandy, který se nemohl již dívat na mé zažívané utrpení. Nejdřív jsem tedy realizoval Kristovské vědomí, nyní již ale vědomí Svámijiho Mahéšvaránandy.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
