Ponor.
Když jsem ukončil svou docházku na katedru archeologie Masarykovy univerzity v Brně, rozhodl jsem se, že zrealizuji svůj dávný plán a odstěhuji se "jako poustevník" a speleolog do lesů v Moravském krasu. Toto místo se nachází při úpatí Plošiny Skalka u Nového Dvora. Zde jsem oficiálně vyřídil povolení k výstavbě srubu - speleologické základny a tento srub ze smrkových odřezku vlastníma rukama, za spolupráce svých kamarádů, v roce 1992 postavil. Tento srub byl pojmenován "Ponor", podle nedalekého našeho speleologického pracoviště Novodvorský ponor, dnes známého pod jménem objevené jeskyně Ponorný Hrádek. Na tomto srubu jsem se tedy usadil a v letech 1993-1995 prožil dva roky v osamění pod vlivem Setona a Thoreau, rovněž s jejich filozofickým a mystickým rozměrem.
Přes den jsem se toulal po Plošině Skalka a hledal neznámé jeskyně, závrty či tektonické pukliny. Za to za nocí jsem se na Ponoru v hlubokém lesním osamění pokoušel za světla plamínku petrolejky a karbidky meditovat, kdy mými jedinými společníky byli nebojácní plši, co mají oči jako dva korálky. Samozřejmě že můj příběh poustevníka na Ponor přivedl velké množství kamarádů. Spolu jsem zde sdíleli lesní komunu v níž jsme žili své nejvyšší a nejčistčí sny. Z tohoto snění jsem však značně útrpně naráz vystřízlivěl, když se moci nad Ponorem zmocnil jeskynní nefachčenko, negativní chatař, démon a opravdu zlý člověk, který jen chrlil sprostá slova, klatby a nadávky, prostě Jan Marťas Martínkem, se jménem jako z dětské říkanky, podobně jako Treblinka. Tento Martinek svou pozici nad Ponorem získal oporou v morálně slabém skautovi Petru Uzlu Červinkovi. Tito dva, opakuji tito dva: Martinek a Červinka mne z Ponoru mého mládí vyhnali, vyloučili, prostě vytěsnili, aniž by mi to nějak zdůvodnili či vysvětlili. Takové zlo se událo na Ponoru v Moravském krasu! Od té doby jsem psancem a vyhnancem z tohoto ráje na zemi, ze ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno.
Jan Martinek a Petr Červinka dodnes - ani po dvaceti letech od těchto opravdu pohnutých a ukrutných událostí - nepocítili výčitky svědomí a svůj opravdu amorální a podivný čin nepřehodnotili a svého ničím neopodstatněného mého vylučování z Ponoru v podstatě dodnes nelitují, a proto jim nic není samozřejmě mnou odpuštěno na zemi ani na nebi, a k tomuto svému svobodnému duchovnímu rozhodnutí mám oporu v biblických výrocích Ježíše Krista. Například se ve svatých knihách píše: "Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš." (Evangelium sv. Lukáše 6,41). A dále: "Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." (Evangelium sv. Jana 20,23). A též: "Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky..." (Evangelium sv. Marka 3,29). Já se dnes řídím ještě tímto výrokem: "Kdekoli by vás nepřijali, výjděte z toho města a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim." (Evangelium sv. Lukáše 9,5.). Nejsem vůbec biblista a dokonce ani křesťan, přesto mé vyloučení zcela fyzicky i vnitřně připomínalo ukřižování Krista, které prožívají v lidské společnosti jistí zbožní křesťané. Já jenom naštěstí zapomínám na všechna prožitá příkoří, avšak moudře po indicku "bez zapomínání a bez připoutání". Jednoduše oba zrádce odevzdávám zcela jejich karmě v souladu se spravedlivými Zákony Vesmíru a nemyslím na ně, které každému odplácí za dobré dobrým a za zlé zlým a nesnažím se je vůbec varovat ani zachraňovat před tím co jim opravdu dnes hrozí, natožpak abych se s "pokorou" ucházel znovu o jejich "kamarádství".
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
