O psaní pro druhé.
Cítím úctu k psanému slovu. Co je psáno to získává magickou moc a zůstane tu po nás. Nesouhlasím tedy doslova s cestou beze stop. Něco pro druhé, i těch kteří přijdou po nás, tu může zůstat. Psané slovo má ohromnou sílu. Předává se tak pozitivní energie, inspirace, naděje a Láska. Proto jsem se rozhodl stát duchovním spisovatelem. Kde bychom byli, kdyby svaté, duchovní a osvícené osobnosti lidských dějin nezaznamenávaly své poznání pro druhé? Já toužím patřit mezi ně. Mým odvěkým ideálem je odejít do samoty a vzít si s sebou psací pero a tlustý deník, do něhož bych zaznamenával všechno co v samotě zažiju a objevím. Takové je mé pojetí poustevnictví, jako služby druhým. Mám tedy psát duchovní knihy ze svého pozoruhodného života. Tak to cítím od mládí. Lituji dnes těch okamžiků svého života, které jsem nezaznamenal písemně. Dnes by to byly unikátní poklady vzpomínek, pro mne i pro druhé, o mém hledání. Byl bych dojatý. Proto budu psát. Klaním se před všemi světci a jogíny, kteří po této planetě putovali s ohněm Lásky v srdci. Požehnejte mi prosím svou Láskou a Poznáním. Ať mám odvahu a sílu psát. Kéž to co napíšu přinese jen radost, harmonii a Lásku. Napište určitě i vy knihu svého života a promeditujte dobře její jednotlivé kapitoly. Stačí tuto knihu vydat jen v několika málo výtiscích na památku pro vaše potomky a příbuzné. Napište o tom, jaké poznání jste v tomto životě nabyli. Budete se muset sebe zpytovat, a to je již žádoucí meditační rozpoložení. Psát takovou knihu je opravdu důležitá meditace pro druhé.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
