Sametová revoluce.
Byl jsem do Sametové revoluce již od prvních dní po 17. listopadu 1989 sám velmi aktivně zapojený na straně studentů a Občanského fóra. Dokonce jsem zorganizoval demonstraci u přísně utajovaného vojenského útvaru v jeskyni Výpustek ve Křtinském údolí v Moravském krasu a úspěšně - vojáci z jeskyně po té odešli. Dále jsme za noci v Brně vylepovali a rozdávali revoluční plakáty, které estébácí po nás zase strhávali. Udržovali jsme vztah s centrem studentského odboje na Masarykově univerzitě v Brně. Bylo to velice šťastné období a jsem rád, že jsem tím prošel a že jsem to zažil. Samozřejmě jsem se zůčastňoval od počátku všech masových demonstrací na Náměstí svobody v Brně, štěrchali jsme klíči na znamení posledního zvonění, že mohou komunisté odejít, rozkřičoval jsem dav revolučními hesly jako: "Nejsme jako oni!" Opravdu jsem rád, že jsem to zažil a přiložil k tomuto dění aktivně své ruce a své srdce. První revoluční letáky, které se objevily ve spícím Moravském krasu, byly ode mne, psané mou vlastní rukou. Tohle dnešní mladá generace nechápe, tuto spontánně vytrysklou lásku k zemi, národu, vlasti a lidské společnosti, jak zpívá Honza Nedvěd. Ani já bych nevěřil, že se takové vlastnosti někde v hloubi mé duše a mého srdce skrývají. Od Listopadu se již o politické dění vůbec nezajímám, neboť politika vešla do slepé fáze boje světla a tmy, přičemž nikdy není zcela patrné, kdo je zrovna kdo. Politika je dnes již jen pro světský dav a je zhola zbytečně tímto směrem zaměřovat a koncentrovat své vědomí. Věřil jsem politice, dokud tam byl Václav Havel a po něm i Václav Klaus. Od té doby jsem zklamán z politické reprezentace, televizi opravdu vůbec nesleduji a nic mi nechybí k harmonii.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
