Mám odjet do Indie nebo zůstat v Moravském krasu?
Strhla se diskuze, že bych měl jet do Jadanu (ášram v Indii) a žít v blízkosti Mistra. Já si to však nemyslím a úmyslně prosazuji svoji vizi poměrně nezávislého života poustevníka v České republice. Prostě tak to cítím v Srdci a tato Cesta má mé srdce. V blízkosti Boha jsem všude tam kde na něj myslím. Tiché a klidné místo v jeskyni v Moravském krasu mi pomůže k soustředění na Božský princip lépe než přelidněný klášter. I když si velmi vážím všech karmajóginů a bhaktijogínů, kteří pomáhají Svámijimu budovat kolosální Óm ášram, já zůstávám v povzdálí tedy zde v České republice. Myslím, že to má svůj hluboký význam, mimo jiné proto že mám Mistrem určenu starost o svoji maminku. Nemohu tedy nikam vycestovat. A tak to chci v souladu s Boží vůlí naplňovat. "Lepší je vlastní, byť nedokonalá stezka, než sebedokonalejší stezka druhého. Neboť cesta druhého není tvoje cesta." Bhagavadgíta (III,35). Je to čistá džnána: nebudu asi žít v ášramu, ani klášteře, ale samostatně na anonymní poustevně. Neboť v našem ášramu ve Střílkách, jak jsem měl možnost zjistit, není bohužel možné žít čistě kontemplativní poustevnický život. Někdo mi napsal pozoruhodnou mysticky motivovanou myšlenku, že není nutné aby na jednom místě žili dva Šivové. Tak ani já nemusím proto jet do Indie, kde jeden Šiva již žije, ale je mým úkolem v tomto zrození žít v České republice. Myslím, že se do Jadanu již asi nepodívám, to spíše se odstěhuji ve stáří do Himalájí, kde bych rád dožil jako nic neznamenající poustevník. Zatím však žiji a duchovně působím v České republice.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
