Zen.
Když jsem se stal čerstvým jogínem u Jógy v denním životě Paramhanse svámího Mahéšvaránady domníval jsem se, že mám tolerantně porovnávat naše učení jógy i s jinými náboženskými směry a že mám tyto jiné duchovní skupiny sám aktivně navštěvovat. Tak jsem se například dostal samozřejmě k zenu, neboť je józe na první pohled velice podobný. Proto jsem zašel v roce 1998 na zenové ústraní zenové školy Kwan Um, které vedla osvícená mistryně zenu Heila Downey, původem z Jihoafrické republiky. Přišel jsem na toto zenové ústraní s dobrým úmyslem a dobrým pocitem, v harmonii z právě prožitého satsangu u nohou svého Mistra ve Střílkách. Očekával jsem, že u zen buddhistů bude tato povznesená harmonie a láska pokračovat. V tom jsem se však škaredě spletl. Posadili jsme se do meditace a začali s řešením koán. Potom čas od času probíhal osobní rozhovor s onou mistryní, oni tomu říkají dokusan. Nebyl jsem si vědom nějakých slabin ve svém vystupování, přesto na mne mistryně velmi ostře zaútočila. Zeptala se mne "kdo jsem", načaž jsem odpověděl že "nevím". Podívala se mi do očí a tvrdě dramaticky prohlásila "potřebuješ ještě trpět." A tehdy jsem pocítil zápasnickou metodu zenu tak vzdálenou naší Svámijiho laskavé józe. Na každou mou otázku byl útok jako od vydrážděné kobry, který mé nitro rozdělil ve dví, zenová hůl se zabodla do mého srdce. "Co hledáš?", ptala se dál mistryně. "Lásku a poznání", odpověděl jsem po pravdě, ale mistryně jen nesouhlasně zakroutila hlavou, čímž mne stále znejisťovala. "Čím mi zaplatíš?" pokračovala mistryně. "Už jste dostala zaplaceno" odpověděl jsem dvojsmyslně taky již útočně já. A tak to šlo pořád dál. Řekl jsem ji podvědomě, "že se posadím a už nevstanu." Nato mi řekla abych byl opatrný a opět zpochybnila mé dobré předsevzetí. Nebyla v tom vůbec žádná Láska, na níž jsem byl zvykly z jógových satsangů. Jen snaha poškodit pomocí vnitřních sil sebevědomí žáka. Proto jsem pocitíl nutnost z tohoto zenového ústraní odejít někam zpět do harmonie, ale nakonec jsem vydržel až do konce, což byla chyba. Varuji vás před takovými zkušenostmi tak zvaných mistrů ateistického zenu. Zcela jistě mají vnitřní sily získané meditaci, které uvolňují na nezkušeného začátečníka. Například Ram Dass byl z řešení zenového koánu a z konfrontace s mistrem zenu doslova šílený a taky měl potřebu svou účast na zenovém sezení předčasně zabalit. Po těchto zajisté cenných vnitřních zkušenosti se zápasnickou metodou zenu jsem již nikdy nepocítil potřebu nějaké mistra zenu vyhledat. Oni sami před tím varují slovy, že setkání s mistrem zenu je karmické. Zen se svou metodou zarputilého sezení je mi však přesto mimořádně blízký a sympaticky. Protože v zenu však nevěří v Boha, není zen totožný s naší jógou, neboť my v Boha věříme. Zen je mi proto se svým urážlivým odklepáváním popela na Buddhu nesrozumitelný. Rovněž nevím proč bych měl řešit nějaké koány, když mám své vlastní myšlenky. Nechápu jak mohou Boha na své cestě minout a vynechat. Né všichni zen buddhistou jsou však samozřejmě nevěřící. Každý něčemu věří. Doporučuji vám tedy po své zkušenosti se zenovou mistryní raději tuto zenovou meditaci nenásledovat, snad jenom pokud jste duchovní sadomasochisté ateistého založení. Doporuči vám naší láskyplnou jógovou meditaci, při níž na vás nikdo nezaútočí a nebude vás stresovat. Dodnes nevím co mi chtěla zenová mistryně Heila Downey vlastně říct, krom toho že mi prakticky předvedla nějaké své neznámé neviditelné vnitřní energie a síly. Nepovažuji ji za Osvícenou v pravém slova smyslu. Myslím, že to není mókša, jako v případě našeho Svámijiho. Jinak si nedokážu vysvětlit proč byla na lásku tak útočná a zraňující anahátu. Dodnes nevím jak to dělala.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
